Charvátská 8, 700 30 Ostrava-Výškovice      =>mapka

 Pro čtení a tisk žádosti musí být PC vybaveno softwarem Adobe Reader.

 KDO JE DOBROVOLNÍK?

Dobrovolník je obyčejný člověk, který dělá neobyčejné věci. Zcela normální člověk s vyvinutým citem pro potřeby okolí.

Dobrovolník je každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí nebo organizací.

Cílem projektu dobrovolnického hospicového hnutí je poskytování kvalifikované pomoci lidem v terminálním stádiu života.

Smyslem je vrátit důstojnost lidskému umírání, začlenit umírání a smrt zpět do přirozeného lidského koloběhu a rodinného společenství. Stále více se setkáváme s tím, že lidé umírají opuštěni, bez přítomnosti svých blízkých, v odlidštěných podmínkách. Vytvoření vztahu doprovázejícího a nemocného, doprovázení dětí i dospělých je jednou z možností, jak navrátit důstojnost lidskému umírání. Touto aktivitou chceme rovněž posílit rodinu v péči o nemocného a umírajícího, být nablízku rodinným příslušníkům, když jim umírá někdo, koho mají rádi, a pomoci jim se s jeho odchodem smířit.

Chcete smysluplně využít svůj volný čas a při tom pomoci druhým lidem?

Umíte si povídat i naslouchat?

Jste ochotni být nablízku starším lidem upoutaným na lůžko?

Rozšiřte náš tým a staňte se DOBROVOLNÍKEM!

Poslání a činnost
Smyslem dobrovolnické hospicové hnutí je pomoc osamělým nemocným a umírajícím lidem. Nabízíme vyškolené dobrovolníky, kteří procházejí speciálním kurzem a po té dochází ke klientům, kteří projeví zájem. Vytváříme zázemí dobrovolníkům, podporujeme a rozvíjíme dobré mezilidské vztahy.

Cílem projektu je poskytování kvalifikované pomoci lidem v terminálním stádiu života. Smyslem je vrátit důstojnost lidskému umírání, začlenit umírání a smrt zpět do přirozeného lidského koloběhu a rodinného společenství. Stále více se setkáváme s tím, že lidé umírají opuštěni, bez přítomnosti svých blízkých, v odlidštěných podmínkách. Vytvoření vztahu doprovázejícího a nemocného, doprovázení dětí i dospělých je jednou z možností, jak navrátit důstojnost lidskému umírání. Touto aktivitou chceme rovněž posílit rodinu v péči o nemocného a umírajícího, být nablízku rodinným příslušníkům, když jim umírá někdo, koho mají rádi, a pomoci jim se s jeho odchodem smířit. 

Rozhodnete-li se stát dobrovolným spolupracovníkem, je třeba učinit následující kroky:

- po úspěšném absolvování obdrží dobrovolník certifikát, který ho opravňuje vykonávat dobrovolnickou činnost.

Dobrovolník a jeho osobní předpoklady:

Pro více informací či dotazů můžete kontaktovat koordinátora dobrovolníků Janu Camfrlovou na emailové adrese hospicove.hnuti@caritas.cz či na tel: 596 134 600, 731 625 768.

Dobrovolník může například vykonávat:

• rozhovory s klienty

• čtení s klienty

• doprovázení tam, kam chtějí nebo společně jen mlčí

• zajišťování drobných nákupů

• spolupráce na přípravě a pořádání různých společenských akcí

Pravidelná supervize činnosti dobrovolníků

Ze zkušenosti dobrovolnice: „Doteky životů těch druhých“

Jako dobrovolná spolupracovnice hospicového hnutí, jsem měla příležitost setkat se s určitou podobou či fází lidského života, která je jinak velice soukromá a téměř běžnému člověku neviditelná. Tak například paní Edita, která svou nemohoucnost prožívala na pozadí mnohých vzpomínek ze svého bohatého života, potřebovala mou pomoc. Byla kadeřnicí, a tak se starala o zevnějšky mnohých dam. Také asi cestovala. Neboť, když jsme se spolu dívaly na televizi, ve které byl cestopisný pořad o plavbě na lodi, hned mi vyprávěla o svém trápení s mořskou nemocí. Při četbě knihy také ráda opouštěla svou nynější spoutanost. A tak jsem byla najednou velice blízko přerůznému společenskému dění. Druhá paní, paní Marie, která byla s paní Editou na pokoji, na tom byla hůře. Už nedokázala druhé přenášet do svých minulých příběhů. O to působivější byla její neverbální reakce na sošku Panny Marie, kterou měly na pokoji. Z pohledu oné spolubydlící byla vidět důvěra. A tak jsem si mohla připomenout spíše to, co nás snad čeká, než to, co jsme prožili. Její tvář se mi zdála projasněná. Snad tedy to, co nás čeká, není smutné. Přes to všechno jsem také prožila onen „normální“ úlek, a to když jsem při svém dalším příchodu potkala na chodbě pány, kteří se starají již o zemřelé. A pak úlevu, že moje drahá svěřenkyně ještě žije. Není ovšem při mé práci jen to povznášející a pěkné. Někdy svou službou jen trochu zmírním projevy demence, různých bolestí, ba i zlostí. Je to někdy opravdu těžké, ale věřím, že to má význam. Přes tyto těžkosti si ovšem do svého života, ze života jiných, něco odnáším. Paní Edita, paní Marie a další mají snad ode mne kousek mého srdce prostřednictvím mé služby. Já od nich zase kousek jejich života a také naděje na budoucí.